Náš Bůh je láska, mějte odvahu, žijte pro lásku...

Reportáž z CSM ve Žďáru za farnost Šitbořice

28. 8. 2012 18:29
Rubrika: ZÁŽITKY | Štítky: zdar2012

Po dlouhém čekání to bylo tu, vyrazili jsme na celostátní setkání mládeže do Žďáru nad Sázavou.
Upřímně řečeno, měla jsem z toho trochu strach. Před pěti lety jsem se zúčastnila setkání v Táboře. Bylo mi tenkrát sedmnáct a tak to pro mě bylo první velké mládežnické setkání. A zanechalo ve mně takovou stopu, jakou od té doby žádná akce. Takže jsem se trochu bála, že Žďár už mě nemůže překvapit a bude tedy možná spíš zklamáním. 
Jak jsem ráda, že byly moje obavy zbytečné. Pravda, prožívání těchto dvou setkání bylo diametrálně odlišné. Ale tak musíme si přiznat, že je mi prostě o pět let víc a člověk tak nějak zvážní. I když ani s tím se to nesmí přehnat :)  

„Na setkání jsem jela s velkými obavami, protože jsem se už dvou takových setkání zúčastnila. Čekala jsem tedy, že už mě nemá co překvapit a že program takového setkání bude určen spíš pro mladší. Moc jsem se ale těšila na přednášky.“ (Eva Novotná) 

„Na setkání jsem jela s tím, že se svojí vírou víc přiblížím Bohu a Ježíši. Čekala jsem suprový zážitek na celý život.“ (Jaroslava Steinbocková) 

„Čekala jsem, že potkám nové kamarády, kteří věří stejně jako já a plno super zážitků.“ (Renata Viktorinová) 

„Do Žďáru jsem jela s cílem zlepšit svůj vztah k Bohu a také najít si nějaké nové kamarády.“ (Marta Valíčková) 

„Nevěděla jsem, co od setkání očekávat, přesto jsem věřila, že to bude supr zážitek.“ (Eva Ryšavá) 

Do Žďáru jsem společně se třiceti svými přáteli vyrazila v úterý odpoledne poté, co nám pan farář požehnal na cestu. 

„Upřímně, jako řidič autobusu bych při pohledu na třicet mládežníků nerozdávala úsměvy, ale byla jsem vděčná za jeho profesionální přístup.“(Lenka Nováková)

Večer jsme dorazili do Žďáru, po cestě vlakem narvaným k prasknutí. Nutno podotknout, že mi tato cesta nijak nepříjemně nezabrnkala na nervy, což se normálně stává. Už to bylo prvním dobrým znamením. 

 Hned po příjezdu jsme se ubytovali ve škole blízko nádraží, takže ani s "báglama" jsme se příliš netahali. Dokonce jsme s holkama z naší farnosti v podstatě dostaly třídu samy pro sebe, což bylo prostě idylické. :) 

Že jsme pak museli k hlavnímu podiu ujít trochu delší trasu? No jasně, "obrbrali" jsme to, ale teď takhle zpětně - o co šlo, že? :) Navíc, ten poslední den už se to vlastně ani nezdálo tak moc daleko. :)  

„Ubytování se mi líbilo, jen byla škoda času, který jsme promarnili dlouhou cestou ze školy na program a zpět.“ (Eva Novotná) 

„To byla jedna z mála věcí, které bych udělala jinak – teda ubytovat Brno o něco blíž k hlavnímu podiu. Ale nebuďme vybíraví, je potřeba přinášet oběti.“ (Lenka Nováková)

 Protože jsme do Ždáru dorazili až tak pozdě, nestihli jsme žádnou z nabízených mší svatých, proto jsme se zúčastnili pouze krátkého večerního zahajovacího programu na hlavním podiu. 

Od středečního rána už se rozběhl pravidelný režim. Vždycky jsme den zahájili společnou modlitbou a dopoledne jsme poslouchali pásma svědectví a katechezí. Dopoledne pak bylo obvykle zakončeno mší svatou.  

„Dostávalo se nám také hodně humoru, který zajišťoval každovečerní blok informací od Karla, Žďářin a taky sympatické rodinky Žďárských. Vše bylo tak nenásilné, vhodné a trefné.“ (Lenka Nováková) 

„Zpravodajský program Karla, Vasila Vazbiče a Teodora Kostelnikova prostě neměl chybu.“ (Renata Viktorinová)

Středa se nesla v duchu hesla: „Sestoupí na Tebe Duch svatý.“ Po katechezi jsme měli příležitost si se svými přáteli popovídat o tom, jak Duch svatý působí v našem životě.

Odpoledne jsme měli na výběr z mnoha přednášek. Já jsem se zúčastnila přednášky Katky Lachmannové - Lenost jako parazit. Její slova pro mě byla velice „úderná“, jako by to přednášela podle mě. Každá její definice lenosti na mě padla jak ušitá. A tento názor se mnou sdíleli i ostatní, co se této přednášky zúčastnili, takže jsme z ní odcházeli v hluboké depresi. Samozřejmě lehká nadsázka. 

„Na přednášce o lenosti mě nejvíc zasáhlo to, že lenost nám dokáže vzít i věci, které by nás ani nenapadly.“ (Renata Viktorinová) 

„Přednáška „10 strategických úkolů v životě“ mě trochu zklamala. Nepřinesla mi nic nového a měla jsem pocit, že ji P. Holub zaměřil spíše pro kluky – srovnával duchovní život s vojnou.“ (Eva Novotná)

 „Na přednášce Jiřího Stracha „Jak svědčit o Kristu“ jsme se především dozvěděli jednu věc – nesmíme se bát!“ (Marta Valíčková)

 Večer, po pásmu svědectví, jsme se společně – všech šest tisíc lidí – modlilo růženec. Běžně bojuji s tím, že se mi tahle modlitba zdá být příliš dlouhou a jen s největším sebezapřením u ní vydržím až do konce. Tady se to nestalo, modlilo se mi moc příjemně. V tu chvíli to zkrátka dýchalo růžencovou atmosférou a nebyl nejmenší problém se soustředit. 

Čtvrtečním tématem byla láska. Dopoledne jsme strávili na programech své diecéze. Ta naše – brněnská – byla, jako jedna z nejpočetněji zastoupených, opět na hlavním podiu.
Odpoledne pak bylo věnováno kulturním zážitkům – měli jsme na výběr z nekonečné škály koncertů a divadel.

Po dlouhém přemýšlení u mě vyhrál úspěšný český houslista Josef Špaček. Zážitek z neuvěřitelné hudby však byl trochu zkažen obrovským počtem lidí, který se nacpal do nedostatečně velké místnosti, jen aby ho slyšel. Přesto to byl nezapomenutelný zážitek.
V druhé části programu jsem navštívila koncert Songs for God, který mi představil, do té doby neznámý, žánr Symphonic art rock. Bylo to velice zajímavé a působivé.

Program čtvrtečního večera patřil, společně s večerem závěrečným, k nejemotivnějším okamžikům celého setkání. Vyslechli jsme si svědectví rodičů blahoslavené Chiary Luce Badano, která zemřela v devatenácti letech po velice bolestivé nemoci a přesto nikdy neztratila svoji důvěru v Boha. Kdo o téhle obdivuhodné dívce ještě neslyšel, velice doporučuji si o ní něco přečíst. 

„Večer o blahoslavené Chiaře mě zasáhl asi nejvíc. Vyprávění jejích rodičů a následné svědectví Marušky, která si zažívá něco hodně podobného jako Chiara… všechny hrozně obdivuju.“ (Renata Viktorinová)

 Pátečním tématem byla radost. Ráno jsme zahájili modlitbou na mnoha místech Žďáru. Na výběr byla modlitba s ikonami, františkánská modlitba, adorace, křížová cesta, modlitba breviáře a spousta dalších. Já jsem si vybrala modlitbu Taizé doprovázenou scholou KaPři a rozhodně jsem nelitovala. Zatoužili jsme se do Taizé znovu podívat. No třeba jednou…

 „Já jsem si vybrala modlitbu tancem. Byla úplně úžasná. I já, jakožto člověk, který neumí zpívat, se můžu dát Bohu nějakým jiným způsobem. Nejvíc se mi líbilo, že i my sami jsme si na konci zkusili jednu píseň zatancovat.“ (Jaroslava Steinbocková)

 Poté následoval další blok volitelných přednášek. Tentokrát jsem si vybrala přednášku Stanislava Juránka: Křesťanství a politika – neslučitelné oblasti? Po mnoha „těžkých“ přednáškách tohle bylo spíš takové povídání, což bylo nesmírně osvěžující a my za to byli hrozně rádi. Pravda, protože nás tam bylo asi jen pět holek mezi třiceti klukama, bylo to poněkud zvláštní, ale pan Juránek nás dostal svou otevřeností a spontánností. V dnešní době, kdy člověk na každém kroku slyší jen reptání na „ty naše nemožné politiky“, aniž by se podíval do hloubky, bylo nesmírně uklidňující a povzbuzující vědět, že i mezi politiky je člověk tak sympatický a rozumně uvažující. Ke skepsi tedy není důvod! Rozhodně dobrá volba přednášky.

„Juránkova přednáška byla prostě super. Člověk aspoň ví, čeho může křesťan v politice – v té špíně, jak se o ní často mluví – dosáhnout.“ (Zdeněk Lengál)

 „Vybrala jsem si přednášku Maxe Kašparů. Je to dobrý přednášející, umí zaujmout.“ (Eva Novotná) 

„Max Kašparů nám dal návod na to, jak se mít rád a vážit si sám sebe.“ (Marta Valíčková)

 A odpoledne jsme si přednášku volili naposledy. Tentokrát byly všechny přednášky zaměřeny na stejné téma – modlitbu, každá ovšem jiným způsobem. Já jsem se zúčastnila přednášky Víta Zatloukala: Nemodlím se ráno a večer – je to hřích? I v tomhle posledním případě jsem si vybrala velice dobře. Bez nějakého zbytečného „obkecávání“ nám bylo krásně řečeno, že modlitba je prostě boj. J Ale nesmí se vzdávat.

 „Úžasná přednáška, která nám přinesla spoustu rad do naší modlitby. Pomohla mi uvědomit si, že v modlitbě jde především o Boha. Nemodlím se kvůli sobě, ale kvůli Němu.“ (Eva Novotná)

 Sobota se nesla v duchu tématu „pokoj“. Zároveň se v tento den ve Žďáru uskutečnila pouť rodin, takže najednou okolo nás bylo asi deset tisíc českých křesťanů. Něco neuvěřitelného a nepopsatelného. Jsme sice zvyklí z Medžu na davy lidí, ale doma je to prostě doma. 

Nejkrásnější z celého dne byl večer, kdy jsme si za tmy všichni zapálili svíčky, obnovovali jsme svoje biřmování, adorovali – což mělo neuvěřitelnou sílu – a na závěr zpívali a tancovali, až dokud nás nevyhnali. J Nejvíc se mě dotkla slova jedné písně: „Náš Bůh je láska, mějte odvahu – žijte pro lásku!“ 

„Večerní vigilie každého zavedla na hlubinu svojí duše. Každý z nás byl zase o kousíček blíž Bohu.“ (Lenka Nováková)

 „Sobotní vigilie mě zasáhla ze všeho nejvíc. Prožitek velkého společenství, které se spojí v modlitbě k Duchu svatému a okamžik, kdy jsme se my – biřmovaní – modlili za ty, co zatím biřmováni nebyli. Bylo úžasné cítit, jak skrze mě Duch svatý působí.“ (Eva Novotná)

V neděli jsme se museli rozloučit. Během závěrečné mše svaté, při které z nás pot jen lil, protože vedro bylo opravdu neslýchané, byla udělena sedmi lidem, jako zástupcům diecézí, svátost biřmování.
Horko jsme zvládli, rozloučili jsme se a spokojení, plní zážitků i nového odhodlání se vydali na cestu domů.

A co to v nás zanechalo? 

„Prožíval jsem to po svém. Nejsem člověk, co rád tancuje při písničkách, ale, pravda, občas jsem to těm tancujícím záviděl. Spíše jsem to teda prožíval v tiché usebranosti. Věřím ale, že jednou vylezu ze své škatulky a prožiju si to s ostatními.
A nečekal jsem, že tam potkám tolik spolužáků. :)“ (Zdeněk Lengál)

 „Jsem za ten týden vděčná. Vděčná lidem okolo mě, protože nejsem sama, i přes svoje chyby. Vděčná Bohu, protože nám dává pokoj, který svět nemůže dát.“ (Lenka Nováková)

„Cítila jsem se tam velice dobře. Okolo mě byla mládež se stejnou vírou, jakou mám já, ochotná vyslechnout moje trápení a poradit mi s ním. Všichni působili spokojeně a plní energie. Setkala jsem se s mnoha novými lidmi. Odvezla jsem si spoustu zajímavých informací, dobrou náladu do dalších dnů a hlavně větší víru v Boha.“ (Jaroslava Steinbocková)

 „Ze setkání jsem si odvezla spoustu zážitků a vědomí, že nás mladých věřících je opravdu hodně. Hned bych se tam vrátila a rozhodně nelituju toho, že jsem jela.“ (Renata Viktorinová)

 „Ze setkání jsem si odnesla spoustu věcí. Dary Ducha svatého – lásku, radost a pokoj, za které jsme se celý týden modlili. Vědomí, že existují i věřící kluci a ne zrovna málo. Nejvíc mě zasáhla jedna věta: Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.“ (Eva Novotná)

 „Odvezla jsem si hlavně povzbuzení, že Bůh mě má rád takovou, jaká jsem, i když mám hodně chyb. A taky mnohem silnější víru.“ (Eva Ryšavá)

 „To, co jsem si přivezla s sebou domů, se slovy prostě popsat nedá.“ (Marta Valíčková)

 Vtipné situace a hlášky: 

„To jsem si tak před spaním čistil zuby v pátým patře u okna, jelikož bylo hrozný vedro a až když se dole na mě začaly otáčet holky, uvědomil jsem si, že jsem jen v trenkách.“ (Zdeněk Lengál)

 „Když Maruška Kaňová po každém vynesení jednoho odpadkového koše několikrát zopakovala: „Třiďte odpad, třiďte odpad!““ (Jaroslava Steinbocková)

„Bezlepkové hostie… ale my si dáme i s lebkou…“ (Renata Viktorinová)

 

 

Lenka Viktorinová za pomoci ostatních účastníků, kterým tímto moc děkuji.

Zobrazeno 1037×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz