Buďte světlem světa... předávejte Boží světlo dál...
Už mockrát a při mnoha mších, setkáních a jiných akcích jsme slyšeli tuhle výzvu, která byla nejednou doprovázena předáváním plamene svíčky.
Přesto mě tahle symbolika ještě nikdy neoslovila tolik, jako právě na letošním festivalu v Medjugorji. A stačilo k tomu jedno maličké, drobné, ale nesmírně krásné gesto pozornosti a lásky.
Mnohatisícový dav se ponořil do naprosté tmy, kterou narušoval plamen jediné svíčky vepředu, od které byly postupně odpalovány další, až dokud celý prostor neozařovala mihotavá záře mnoha plamínků.
Jen na jedné lavičce byla tma. Seděla na ní žena a plakala, na rozžíhání svíčky zjevně neměla ani pomyšlení. Nedaleko od ní pak klečela dívka, na které bylo na první pohled vidět, jak intenzivně a radostně celou modlitbu prožívá. Byla ponořená do Boží blízkosti. Ani na chvíli nezaváhala a darovala svoji hořící svíčku plačící ženě.
Ta se rozplakala ještě intenzivněji, ale tak srdceryvně ženu objala, že začaly plakat obě. Když pak od sebe odstoupily, obě měly tváře mokré od slz, ale usmívaly se. Na plačící ženě šlo vidět tolik vděčnosti!
To všechno pozorovala třetí žena, která té druhé na její místo tiše položila drobnost, kterou si ten den koupila pro sebe. Jako poděkování za krásný a živý příklad toho, co by pro nás mělo být samozřejmostí. Všímat si druhých a neváhat dát jim kousek sebe.
Došlo mi, že se mám ještě hodně co učit. O "svatých" lidech plných dobroty a laskavosti slýcháváme na podobných akcích často. Ale mému srdci byli všichni vzdálení a nedostižní. Ale tahle "obyčejná holka", holka jako já - to je pro mě vzor toho, jaká bych chtěla být. A přitom stačilo tak málo. Darovat úsměv.
Komentáře
Ano, někdy stačí opravdu jen málo. ;-)
„Úsměv nic nestojí a má velkou cenu. Obohatí toho, kdo ho dostane, a neochudí toho, kdo ho dává. Trvá jen okamžik, ale vzpomínka na něj může být věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj mohl obejít. Nikdo není tak chudý, aby ho nemohl dát. Přináší štěstí do domu, podpírá při práci a je viditelným znamením hlubokého přátelství. Úsměv dá odpočinout od únavy, obnovuje odvahu demoralizovaným, ve smutku je útěchou, pomáhá od každé strasti. Ale je dobře, že se nedá koupit ani půjčit, ani ukrást, protože jeho hodnota je v okamžiku, kdy je věnován. A když potkáte někoho, kdo se na vás neusměje, buďte štědří a usmějte se vy, protože nikdo nepotřebuje víc úsměv než ten, kdo ho sám dát neumí.“
Sv. Pio z Pietrelciny
U nás ve farnosti byl kněz, který se často mračil. Měla jsem
z toho vždy hodně nepříjemný pocit.
Jednou jsem se rozhodla, že se na něho budu usmívat.
Bylo to docela náročné. Ale zvládla jsem to.
Úsměv je nyní oboustranný.
Opravdu stačí jen málo.
Díky za krásný článek! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.